V roce 1924 napsal Adolf Hitler /1889–1945/ knihu, kterou nazval Mein Kampf. Shrnul v ní své politické názory a cíle. V této bibli nacionálního socialismu se čtenářům svěřil, že "v roce 1914 /t. j. před vypuknutím 1. světové války/ pro něj začala největší a nezapomenutelná doba jeho pozemského života". Výsledek Velké války, debakl císařského Německa a z něj pramenící trauma mnoha příslušníků poraženého národa, se skutečně z velké míry stal jmenovatelem jeho další politické kariéry. Spolu s nenávistí k Židům, dalším méněcenným rasám, plutokratům, komunistům, sociálním demokratům, zvrhlým umělcům, atd. Vzrušená doba konce dvacátých a počátku třicátých let XX. století vedla k tomu, že Hitlerova NSDAP získávala čím dále více přívrženců. Nezadržitelný vzestup "hnědých košil" byl v Německu završen 30. ledna 1933, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem. Nebylo to jen na "krátkou dobu – než udělá pořádek", jak se mnozí domnívali. Nacisté se moci nechtěli vzdát. A udělali pro to vše. Prvně v Německu a v době 2. světové války v mnoha evropských zemích, které si, naštěstí jen na přechodnou dobu, podmanili.
