13. komnata Evy Hacurové

Eva Hacurová se narodila ve Vrahovicích u Prostějova. Ačkoliv je velmi sympatická a pohledná, proporce modelky nikdy neměla. Na konzervatoři a později na DAMU se její složitý vztah k vlastnímu tělu začal prohlubovat. Už při přijímačkách čelila poznámkám, že vypadá jako Metráček. Když ji vzali, dávali jí najevo, že je atypická. Nikdy nehrála naivky, vždy byla chůvou, nikoliv Julií. Neustálé narážky na její postavu ji trápily, možná i proto, že jí doma bylo vštěpováno, že musí být pokorná a nesmí zpychnout a ona to přetavila v pocit, že „není nikdy dost“. Dost dobrá, dost šikovná, dost hezká. Měla tendenci se porovnávat s jinými lidmi, měla pocit, že jsou hezčí a lepší. Snažila se to změnit zevnitř, nešlo to, tak to změnila zvenku a vytratila se ze sociálních sítí. Jejím dalším problémem je přezodpovědnost. V každodenních situacích, kdy se toho nakupí hodně, chce všechno zvládnout na sto procent a k tomu je unavená, začne panikařit... Chodí k terapeutce a naučila se s tím prát, jenže po narození dcery přišel psychický kolaps. Způsobily ho nejen hormony a nevyspání, ale návaly šílených úzkostí, kvůli kterým nemohla kojit. Strašně si to vyčítala. K poporodním depresím se přidalo ještě stěhování s miminkem. To už neustála a musela nakonec vyhledat psychiatra. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli rodině, protože úzkosti jí bránily v normálním fungování. V nejhorších chvílích měla pocit, že má obří zvon v hlavě, něco v ní tepe, měla obrovský strach, přepadla ji velká nervozita, která vyústila v paralýzu. Partner musel být na telefonu a případně přijet, čím víc miminko plakalo, tím víc se ona hroutila.