13. komnata Adély Stodolové

Adélin bývalý manžel a otec jejich dvou synů herec Jiří Laštovka, spáchal sebevraždu. Ještě předchozí večer byl u Adély a dětí na návštěvě, uvařil večeři, společně seděli a povídali si. Pak odešel. Definitivně. Nic neřekl, nenaznačil, nenechal dopis na rozloučenou, ve kterém by alespoň dětem své rozhodnutí vysvětlil. Přesto že všichni tři věděli, že má psychické problémy, že léky často neužívá tak, jak by měl, byl pro ně jeho čin bleskem z čistého nebe, obrovským šokem. Adéla se nesměla zhroutit. Měla dva malé kluky, které musela uživit a být jim oporou. Popírání bolesti ale nebylo nic, co by neznala. Jako bývalá tanečnice a absolventka oboru nonverbálního divadla byla zvyklá dřít a měla vštípeno, že teprve bolest vede k úspěchu. A tak dřela. Snažila se vydělat peníze, být klukům mámou i tátou, chránit je. Jenže tělo ji nakonec zastavilo. Při pádu na Sněžce si poranila páteř a několik týdnů musela nehybně ležet. To, na čem stavěla svou kariéru, to, čím byla zvyklá se vyjadřovat, to, co si pěstovala a kultivovala, její tělo, jí vypovědělo službu. Tehdy padla na dno a uvědomila si, že pokud se od něj chce odrazit, nesmí být silná za každou cenu, musí dát průchod emocím, slabosti, křehkosti, bolesti. Začalo se jí profesně dařit. Zrežírovala úspěšná divadelní představení Meda, Werich, Marta a Forman, která se s velkým úspěchem hrají v létě na pražské Kampě. Začalo se o ní víc mluvit, psát, přišly další pracovní nabídky. Momentálně režíruje v Mladoboleslavském divadle představení Milena s Dagmar Peckovou v hlavní roli. Oba její synové studují, jsou rádi na světě a všem třem zavál čerstvý vítr do plachet. Dokázali se s bolestí poprat.