Po smrti cara Ivana Hrozného (1530–1584) nastoupil na trůn jeho slabomyslný syn Fjodor, místo něj však zemi fakticky spravoval Boris Godunov, bojar a jeho švagr v jedné osobě (Ildar Abdrazakov). Krom Fjodora žil již jen jeden Ivanův syn, carevič Dimitrij, který za podezřelých okolností zemřel v Ugliči. Brzy se objevily spekulace, že za jeho smrtí stojí ctižádost Godunova, který si měl takto uvolnit cestu k trůnu. Roku 1598 umírá bezdětný Fjodor a tím vymírá i rod Rurikovců.
Při výběru nového cara padla volba na zkušeného politika Godunova, v tomto okamžiku začíná i děj Musorgského opery. Godunov měl ale mocné nepřátele, jeho vládu poznamenal velký hladomor a mezi lidem se začalo šuškat, že neúroda je boží trest za to, že na trůnu nesedí právoplatný car. V té době se v polsko-litevském soustátí objevil samozvanec dnes známý jako Lžidimitrij I., ve skutečnosti pravděpodobně zběhlý ruský mnich Griška Otrepjev (Dmitry Golovin). Uprchlík o sobě tvrdil, že je carevičem Dimitrijem, synem Ivana Hrozného, který zázračně v Ugliči unikl smrti.
Uvidíte první verzi díla, kterou Modest Petrovič Musorgskij vytvořil již v roce 1869, kde ještě není výraznější ženská postava. Obsahuje pouze tyto scény: Nádvoří Novoděvičího kláštera, Korunovace, Cela v Čudovském klášteře, Hostinec na litevských hranicích, Carské komnaty v Kremlu, Náměstí před chrámem Vasila Blaženého a Fazetový palác. Při tvorbě libreta k Borisi Godunovovi skladatel vycházel především ze stejnojmenného dramatu Alexandra Sergejeviče Puškina.
