2021
Marie Rottrová, jedna z mála skutečných osobností naší populární hudby oslavila 13. listopadu 2021 osmdesátiny. Potkáváme Marii Rottrovou usměvavou a optimistickou. Takovou, jak ji známe od počátku její kariéry, kterou zahájila v rodné Ostravě před více než padesáti lety. Svou nepředstíranou pozitivitou povzbuzuje a svými písněmi těší a dojímá. V očích publika charakterizuje Marii Rottrovou úsměv, klid, šarm a noblesa.
Na výsluní popularity se nikdy nedrala, nikdy jí nebylo „všude plno“. V uvolněné atmosféře konce šedesátých let jí učarovalo černošské rhythm and blues a v černé Ostravě začala na legendárních čajích o páté zpívat soul. Nejdříve amatérsky s kapelou Majestic a zanedlouho profesionálně s konkurenčním Flamingem. Zrodila se hvězda přezdívaná Lady Soul.
Srpnové události roku 1968 a následná normalizace znamenaly pro Marii Rottrovou mimo jiné i povinnost změnit repertoár. Písně angloamerické provenience musela nahradit původní česká tvorba. Marii Rottrové vynucená změna ale paradoxně prospěla a z interpretky napodobující černošské vzory se stala znamenitou popovou zpěvačkou s vlastním nezaměnitelným stylem a výrazem. Zpěvačkou, která si navíc dokáže téměř neomylně vybírat kvalitní autory, melodie a texty.
Dokument To mám tak ráda se ale nezabývá pouze úspěšnou profesní dráhou oblíbené zpěvačky. Marie Rottrová v něm hovoří o svých partnerech – uměleckých i životních.
Velmi otevřeně přiznává výčitky vůči své rodině, které se nevěnovala tolik, kolik by chtěla a měla. Osud ji jako mladou maminku dvou kluků přivedl na hudební cestu, ze které nedokázala uhnout. Upřímně a bez vytáček hovoří o tom, jak coby dcera antikomunisty činila v časech normalizace povinné úlitby totalitní moci, které vyvrcholily potupným podpisem tzv. Anticharty v roce 1977. Jindy popisuje své nejslavnější období osmdesátých let rámované úspěšnými televizními Divadélky pod věží, zakončené ve stavu totálního vyčerpání. Pud sebezáchovy přiměl vyhořelou zpěvačku ukončit na vrcholu popularity na několik let kariéru. Vdala se do Německa, kde si v anonymitě cizí země odpočinula a nabrala sil. Marie Rottrová se v dokumentu nevyhýbá ani citlivému tématu víry. Pochází z katolické rodiny a její vztah k Bohu se v jednotlivých etapách jejího života měnil.
Natáčení dokumentu To mám tak ráda probíhalo na různých místech Ostravy, kde Marie Rottrová prožila polovinu života a kde vzpomíná na radostné dětství, zlatá šedesátá, šedivá sedmdesátá i hektická osmdesátá léta (téměř zaniklý rodný Hrušov, výletní hospoda U Sněhoty, kde končívaly nedělní procházky s tatínkem, zrekonstruovaný kulturák v Porubě, místo jejích pěveckých začátků, ostravské rozhlasové studio, kde natočila většinu svých písní, obec Třebovice, kde v osmdesátých letech postavila vytoužený rodinný dům, Jantarové schodiště slávy na ostravské Bolt Tower, kde má Marie Rottrová svoji hvězdu).
Navštívíme s ní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, kde se zpěvačka v roce 2016 v utajení před novináři vdala za svého současného muže Milana Říhu.
Uvidíme ji při práci v kuchyni i na zahrádce rodinného domku na okraji Prahy, nahlédneme do zákulisí jednoho z mála koncertů, které ve svém jubilejním roce nemusela kvůli protiepidemickým opatřením zrušit. Nasajeme rodinnou atmosféru v nahrávacím studiu při natáčení nové písně Pozhasínej, kterou pro ni napsal její mladší syn Vít. Marie Rottrová má ráda svou rodinu, přátele a své příznivce. A stále nadevše miluje hudbu a zpívání, které jí v životě tolik dalo a tolik vzalo.
Ve filmu samozřejmě nemohou chybět její známé i pozapomenuté písně, které jsou takové, jaká je Marie Rottrová a její život.
