dokumentární
Maxe Liebermana v mládí německý tisk haněl, že znázorňuje „zdeformované a znetvořené obrazy lidí“. Nechtěl malovat jen milé žánrové obrázky a našel moderní vyjadřovací prostředky i moderní náměty, které do té doby v německém výtvarném umění neměly místo. Přesto jej v roce 1910 představitel další moderní generace označí za tyrana, jehož umění je prý „slabé“ a „kýčovité“. Říká to Emil Nolde, na jehož plátnech bývají lidé zobrazení v emotivní, expresivní nadsázce čistými, nezvykle výraznými barvami.
67%
Naše hodnotenie
