Tragická opera Síla osudu měla premiéru roku 1862 a je výsledkem spolupráce Giuseppe Verdiho a jeho věrného libretisty Francesca Márii Piaveho.
Jako předlohu zvolili španělské drama „Don Alvaro aneb síla osudu“ – od Angela de Saavedry, třetího vévody z Rivasu.
Má poněkud složitý děj, v němž jsou hlavní hrdinové lapeni ve spárech osudu a náhody, což je jeden z Verdiho častých motivů, a zároveň podléhají pověrčivosti a touze po pomstě. Rivasovo dílo bylo kritikou aristokratické tradice a morálky, která nepřipouštěla manželský svazek dvou lidí různého společenského postavení. Slavná předehra, v níž zaznívají klíčové hudební motivy díla, má své stálé místo v programech koncertního repertoáru.
Děj se odehrává v osmnáctém století v andaluské Seville. Dona Leonora s výčitkami svědomí přeje svému otci, markýzi z Calatravy, dobrou noc. Rozhodla se, že večer uteče se svým milým, donem Alvarem, který pochází z rodu původní peruánské aristokracie. Sevillští šlechtici jím však pohrdají, a proto jejich lásce není přáno. Leonora smutně pomýšlí na to, že ji čeká život bez otce a bratra, daleko od rodného města. Don Alvaro však přijde později, než bylo domluveno, a Leonořin otec se jim snaží v útěku zabránit. Don Alvaro nešťastnou náhodou zastřelí španělského markýze a ten oba milence těsně před smrtí prokleje. V nastalém zmatku Leonora i don Alvaro utečou každý jinam. Oba však věří, že ten druhý žije. Leonořin bratr don Carlo di Vargas přísahá, že se vrahovi svého otce a svůdci své sestry pomstí, a vydává se ho navzdory válečné vřavě hledat.
