Opera Faust francouzského skladatele Charlese Gounoda měla světovou premiéru v květnu 1859 v Paříži, definitivní verze se slavnou Valentinovou barytonovou árií "Avant de quitter ces lieux" však zazněla až o pět let později, když byla uvedena v Londýně v Her Majesty’s Theatre. Libreto k opeře napsali Michel Carré a Jules Barbier podle stejnojmenného mistrovského díla německého spisovatele Johanna Wolfganga Goetheho.
Doktor Faust je ztělesněním neukojitelné touhy, věčné nespokojenosti a ničivé nenasytnosti. Každé přání, které ho přivádí blíž k popření lidskosti, mu ochotně plní démonický Mefistofeles. Markétka je něžná květinka, hodná a naivní, kterou bezohledný Faust dožene ke zkáze. Opera má pět jednání a odehrává se v Německu šestnáctého století. Doktor Faust je starý, unavený a zklamaný. Celý život obětoval hledání pravdy, ale marně, a proto je rozhodnutý spáchat sebevraždu. Má připravený pohár s jedem a chce ho vypít, když k němu z ulice dolehne zpěv mladých dívek a vyruší ho.
Faust prokleje čas, a tím přivolá ďábla. Objeví se Mefistofeles a nabízí mu bohatství a moc. Ale stárnoucí filozof touží jen po tom, aby směl opět prožít radosti mládí. Mefistofeles mu ukáže podobiznu krásné Markétky. Faust neváhá, upíše se ďáblovi vlastní krví a rázem omládne. Z tohoto bodu se pak odvíjí celý operní příběh, jehož první částí je milostný vztah Fausta a Markéty.
