V roce 1985 sestoupilo Národní divadlo na samé dno umělecké bezvýznamnosti. Repertoár ovládly režimu poplatné inscenace bez patrných uměleckých impulsů. Několik málo výjimek potvrzujících pravidlo nemohlo divadlo určené především náborovému publiku zachránit. Před diváckým nezájmem ho ubránily jen známé herecké tváře. Během listopadových událostí roku 1989 bylo Národní divadlo jediným divadlem v zemi, které nešlo s národem. Ředitel Jiří Pauer zrušil veškerý provoz a budovu před diváky i herci doslova zamkl. Nicméně řada členů souboru se do historického zlomu zapojila jinde. Počátek devadesátých let přinesl větší samostatnost jednotlivým souborům. Národní divadlo jako celek ale muselo znovu hledat svoji identitu. Další etapou dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
