Na okupaci Československa v roce 1968 reagovalo Národní divadlo stažením všech ruských a sovětských titulů. Tomuto poněkud hysterickému opatření padly za oběť i kvalitní inscenace. Divadlo ale především přišlo o řadu svých významných osobností. Do emigrace odešel především vizionářský režisér Alfréd Radok. Symbolem následné normalizace se stal operní pěvec Přemysl Kočí, který v roce 1969 nastoupil do funkce ředitele Národního divadla. K obětem perzekuce patřil mimo jiné Rudolf Hrušínský, který mohl hrát jen minimálně. Repertoár se ale panujícímu režimu trochu vymkl z ruky. Vedle ideově-politických shromáždění a her revolučních autorů se tak občas objevila i umělecky mimořádná a provokativní představení. Období normalizace v Národním divadle také poznamenala několikaletá rekonstrukce jeho historické budovy. Další etapou dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
