Po vynucené rezignaci Otomara Krejči nastoupil do funkce šéfa činohry Národního divadla Josef Maršálek. S ním přichází i snaha obnovit ideologické pojetí divadla. Návrat do let padesátých už ale nebyl možný. Národní divadlo postupně začalo v oblasti činohry ztrácet své výsadní postavení. Řada divadel dokázala lépe reagovat na dobové pocity diváků. Typickým je v tomto směru razantní nástup Činoherního klubu na divadelní scénu. S uvolňující se atmosférou ve společnosti se zdálo, že divadlo bude mít šanci věnovat se výhradě uměleckým otázkám. Srpen 1968 a okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy ale znamenala razantní konec těchto nadějí. Další kapitolou z dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
