V polovině 50. let se poprvé podařilo narušit drsný vpád socialistického realismu do Národního divadla. Inscenace hry Ďábelský kruh o požáru Říšského sněmu a následném procesu s Dimitrovem vyzněla v režii Alfréda Radoka především jako obraz vykonstruovaného politického procesu a zmanipulovaných lidí kolem něj. V roce 1956 se šéfem činohry stal Otomar Krejča. Do divadla si přizval své kolegy Pleskota a Macháčka a odstartoval tak jednu z umělecky nejvýraznějších kapitol v dějinách divadla. Po jeho vynucené rezignaci v roce 1961 se první scéna definitivně proměnila ve výkladní skříň internacionálního komunismu. Další etapou historie Národního divadla provází Ondřej Havelka.
