14. únor 1945 byl pro Národní divadlo černým dnem. Při náletu na Prahu zasáhly bomby malírnu a sklady U Apolináře. Zmizela tak celá scénografická historie divadla. 5. května 1945 zavlály na budově první scény československé a spojenecké prapory. Pravidelný provoz byl obnoven na konci května Smetanovou Libuší. Přes všechnu radost ze znovunabyté svobody se celá společnost a s ní i Národní divadlo nezadržitelně řítily z jedné totality do druhé. Umělecké hodnoty začalo střídat politikaření a nomenklaturní machinace, velké talenty odcházely či se staly tragickými oběťmi zvůle, která zavládla v kulturní sféře. Další kapitolou z dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
78%
Naše hodnotenie
