Anšlus Rakouska, neklid v pohraničí, mobilizace... V tísnivé atmosféře roku 1938 přišel Václav Talich s novým nastudováním Libuše. Národní divadlo tak chtělo povzbudit cítění národa v době rostoucího ohrožení. Druhá republika ale znamenala postupný zánik pluralitního uměleckého prostředí. Když o Vánocích roku 1938 zemřel Karel Čapek, nevyvěsilo Národní divadlo černý prapor. V nové situaci se stal nežádoucí osobou. V únoru 1939 přišel příkaz propustit všechny židovské zaměstnance. Hugo Haas odchází nejen z Národního divadla, ale po okupaci zbytku Československa nacisty i do emigrace. Národní divadlo se v situaci, kdy byla řada autorů zakázaných, snažilo vyjadřovat především pomocí metafory. Temné období dokázal prosvětlit tvůrčí naturel tří velkých jmen české divadelní režie – Jiří Frejka, Karel Dostal a Jan Bor. Právě díky nim se činohra první české scény nestala služebníkem kulturní politiky okupační moci. Další etapou dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
