Prvorepubliková kavárna byla dějištěm často bouřlivých debat, které občas měnily dějiny politické a hlavně kulturní. Setkávali se zde lidé nejrůznějších vrstev a profesí, kteří si byli ve všedním životě často a navzájem cizí. Po válce se změnily společenské zvyky, morálka, názory na umění. Bavit se a tančit chtěli v těch dobách všichni. Ve velkých městech se začaly objevovat nové kabarety, varieté, dancingy, tabariny. Místo vídeňských valčíků, obrozenecké polky a staropražských popěvků přišlo něco úchvatného. Vzdálené echo Dixieland jazzu z amerického jihu. Začaly vznikat první bary, jejichž návštěva se stala velkou módou. A v barech se hrál jazz a tančily se nové, moderní tance.
Vznikají první divadelní revue, které přinášely závan obdivovaného západu a především Paříže. Masově se ve třicátých letech začalo šířit médium – gramofonové desky.
Za žánrově nejčistší hot-jazzový soubor první republiky je považován Orchestr Gramoklubu, kterým prošla řada pozdějších významných osobností protektorátní swingové éry. Swing a jazz sice nebyly v pozdějším protektorátu zakázány, ale začala platit různá omezení. A šéf nacistické policie Himler dokonce navrhuje, aby fanoušci swingu a jazzu skončili v koncentračních táborech.
Jan Jiráň je opět neodolatelným způsobem poučujícím i poučovaným průvodcem dobou, která byla z počátku nadějná a pestrá, ale skončila tragickým obdobím II. světové války.
