Karel Veliký

Po dobytí území kmenových Sasů se Karlu Velikému podařilo vypálit jejich pohanské svatyně. Díky tomu získal i ohromný zlatý poklad, který zde našel. Jako dobyvatel nařídil, aby bylo na území Saska zavedeno křesťanství. Po tomto úspěchu se otáčí proti Langobardii a jejímu králi Desideriovi. Ten totiž poskytoval azyl dětem Karlova mrtvého bratra, Karlomana. Po roční vojenské kampani se mu podaří Langobardii dobýt a děti zajmout. Od té doby se zmínka o nich v historických análech vytrácí. V roce 774 se Karel Veliký setkává v Římě s papežem a předává mu dobyté království Langobardů. Tím si ho naklání na svou stranu. V té době vypukne na území dobytého Saska povstání. I když Karel podnikne krvavé tažení do této země a zdejší vzbouřené Sasy decimuje doslova brutálním vojenským postupem, povstání se mu přesto nedaří potřít. Karel Veliký se roku 778 nechává zlákat k tažení na Pyrenejský poloostrov proti místním arabským královstvím. Tažení skončí neúspěchem a při ústupu Karlových vojsk je dokonce vyrabována a popleněna křesťanská Zaragoza. To se Karlovi nevyplatí. Křesťanští Baskové na oplátku napadnou Karlovy ustupující armády a těžce je zdecimují. Ve ztraceném boji zemře Karlův osobní přítel, rytíř Roland.