Po krátkém úvodu se ocitáme na severu Afriky, přichází obávaný vítr Sirocco. Vzniká v srdci Sahary, přináší vedro a písečné bouře. Silně zasahuje tuniskou pouští oblast, kdo může, ukryje se, kdo zůstane na povrchu, musí se chránit. Jezdci na velbloudech jsou zvyklí, dromedáři mají dvojité řasy a mohou zavřít nozdry. Navštěvujeme vesnici Nuai, ta se nepřízni větrů chránila. Stěna z vegetace z 50. let je nyní obrovskou dunou, která ale písek nezadrží. Ten pokrývá vše a hrne se do domů dveřmi, okny. Sirocco trvá 3-4 dny, v Médenine sledujeme, jak mu čelí olivovníky. Těm odvívá úrodnou svrchní půdu a dochází k erozi. Dozvídáme se více o chování písku, prachu. Sirocco v okolí Tunisu zvyšuje riziko požárů, vysouší vegetaci a případné požáry rozšiřuje. Krajinu mění v super-palivo. Zazní i pozitiva ohledně saharského prachu, odráží sluneční svit a šíří minerály. V Palermu s větrem bojovali vysokými domy a úzkými uličkami, také rozléváním vody. Bohatí prchali na venkovská sídla s důmyslnými stavbami. V Benátkách si byli také dobře vědomi větru, je vyobrazen na mapách. Vivaldimu byl inspirací. Dále sledujeme, jak vítr obohacuje moře, prach nese pestrou škálu látek. U Evropských hor, konkrétně Cul du Lautaret, se hovoří o tom, jak teplý vítr naráží na studený vzduch. Na sněhu může zůstat vrstva písku, nejintenzivnější to bylo 6.2.2021. Oranžový sníh pak významně rychleji taje. Několika závěrečnými informacemi dokument končí.