V roce 1942 začala nová fáze genocidy – „konečné řešení“. Ženy zdaleka nebyly pouhými svědkyněmi nebo spolupachateli, ale hrály významnou roli. Ať už v okupační administrativě, která měla na starosti organizaci deportací milionů evropských Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů, za strážními věžemi, kde se dozorci učili násilí, v lékařských jednotkách, kde se na deportovaných prováděly barbarské experimenty a dokonce i v soukromí rodin, kde se některé manželky důstojníků SS samy staly vražedkyněmi. Zatímco některé ženy, zejména ty zapletené do nacistických zločinů, byly po válce pohnány k odpovědnosti, justiční systém se snažil pochopit plný rozsah zapojení německých žen a drtivá většina jejich zločinů zůstala nepotrestána. Ženy v Říši proklouzly sítí justičního systému a začaly nový život, jako by válka byla jen jakousi pauzou. Trvalo desetiletí, než historici konečně osvětlili tento málo známý aspekt holocaustu a zpochybnili naše předpoklady o násilí páchaném ženami.
- Dnes
-
11:05 - 11:50
