Maova smrt zahájila neklidné období. Všichni noví vůdci zažili pronásledování. Co bylo třeba udělat s laogai, které zdědili? Za vlády Teng Siao-pchinga se každý tábor proměnil v podnik, každý ředitel tábora v šéfa, který musel zajistit, aby systém přinášel zisk. Laogai se stal klíčovým nástrojem čínské ekonomiky. Cíl „nápravy myšlení“ byl postupně doprovázen obchodnickou vizí deportace – ziskovost umožňovala udržovat systém nadvlády a zotročování. Úřady povzbuzovaly nadnárodní společnosti, aby v Číně investovaly, čímž se systém stal ziskovým. Od té doby bylo v táborech na prodej vše. Teng Siao-pching zahájil reformy, které uvolnily atmosféru kontroly strany nad společností. V zemi zavál vítr svobody a Číňané se odvážili žádat více demokracie – své požadavky umísťovali na Zeď demokracie v centru Pekingu. Pro úřady však existují hranice, které se nesmí překročit. Masakr na náměstí Nebeského klidu o několik let později v roce 1989 byl vyvrcholením represí. Nástup Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012 vzbudil ve společnosti nové naděje a jeho minulost bývalé oběti kulturní revoluce vedla lidi k přesvědčení, že zavede pokrokové reformy. Nový vůdce však netoleruje žádnou kritiku, a to ani na internetu. Do laogai byly poslány nové kategorie lidí, včetně etnických a náboženských menšin a zástupců občanských společností. Systém doplnily černé věznice pro nelegální pracovníky a politické disidenty. Nejmodernější technologie nyní umožňují sledovat, co dělá a co si myslí každý z 1,4 miliardy obyvatel Číny. Deportace nyní hrozí komukoli, kdykoli a kdekoli. Laogai je jádrem Si Ťin-pchingovy moci a on ji využívá v rozsahu, jaký tu nebyl od dob Maových velkých čistek. To vysvětluje neuvěřitelnou moc, kterou Si Ťin-pching a komunistická strana nad svou zemí mají.
