Abychom si dnešní "humna" prohlédli pěkně z vršku, vystoupala Monika na rozhlednu Nedánov, odkud vidí svůj dnešní cíl jako na dlani. Do Boleradic vyrazila za vinařem Petrem Korábem. Ten jí slíbil, že ji naučí vyrábět veržus, což je šťáva z nezralých hroznů. Ty se rozmačkají a nechají uležet v sudu. Výsledná šťáva je velice nakyslá. U Petra Moniku zaujme nádoba, tzv. čepák, a proto se vydává za manželi Šemorovými, kteří vyrábějí keramiku. Věnují se zejména vyrábění historických replik, a to buď podle obrázků "ve starobylých knihách" nebo podle starých věcí, které jim lidé přinesou. Monika si vyzkouší práci na hrnčířském kruhu. Další Moničina cesta vede ke kapli sv. Rocha, který byl patronem proti moru. Ta se tyčí nad vesnicí. Podle lidové pověsti si zde měl kdysi postavit svou chýši poustevník. V Boleradicích působí od roku 1897 ochotnický Divadelní spolek bratří Mrštíků. A protože je Monika zvědavá, zavítá na jejich zkoušku. Poslední zastavení bude u bývalé studánky a dřevěného kříže. Jeho tajemství Monice poodhalí místní historik Jan Horák. Moniku na její cestě po Boleradicích budou provázet krásné lidové písničky v podání Cimbálové muziky Primáš a DH Hornobojani.
Za našima humny
64%
Naše hodnotenie
