Malířský talent zdědil Mikuláš Medek nejspíš po dědečkovi Antonínu Slavíčkovi, výbušný charakter a sklony k bohémství po otci, citlivost po matce. Nebylo mu dopřáno dostudovat, dlouhá léta nesměl vystavovat, i tak si vysloužil mezinárodní pozornost. V Československu byl nanejvýš „trpěn", navíc mu vrcholné tvůrčí období ztěžovala progresivní nemoc. S bratrem Ivanem měli vždy krásný vztah a skutečnost, že se Mikulášovy obrazy později staly součástí inventáře prezidentské kanceláře, představuje alespoň částečnou satisfakci za léta prožitá na okraji socialistické společnosti.
