V kraji Jura na východě Francie se traduje dávná legenda. Za nocí se prý v lesích obklopujících zdejší vsi potuluje tajemný tvor. Zanechává po sobě mrtvoly. Obluda však nezabíjí z hladu! Tento osamělý lovec, který se stal zdrojem děsivých legend je kočka divoká! Podobá se kočce domácí, ale její srst vykazuje znaky typické pro volně žijící kočky. Po hřbetě se jí táhne tmavý pás, na ocase má několik pruhů a hruď jí zdobí bílé chlupy. Až do dvacátého století byla na celém území Evropy pronásledována. Žije v lesích, které zabírají nejméně třetinu jejího biotopu. Často loví na loukách, kde se o kořist musí dělit s dalšími predátory, především se svým hlavním konkurentem – liškou. Od sedmdesátých let dvacátého století jsou kočky divoké v celé Evropě chráněné. Postupně se začaly ukazovat i za dne na otevřených prostranstvích, ale stále je to skrytě žijící šelma, o jejímž výskytu a životě pořád mnoho nevíme. Také rys iberský je nádherná kočka s nejistou budoucností. I jejich přežití závisí na tom, jak moc se bude měnit jejich přirozené prostředí.
