Žďárské vrchy jsou nejharmoničtější částí celé Vysočiny. Jejich krajina zůstala i po 20. století víceméně taková, jaká byla předtím. Jen na jejich úpatí se v 18. století odehrál jeden z nejosobitějších příběhů barokní architektury v celé její historii. V krajině, kde nejsou ani žádné hrady, protože byla kolonizována, až když byl stavební boom hradů v Čechách u konce, musel být Santiniho kostel na Zelené hoře zjevením. Nahlédneme do posledního pralesa Žďárských vrchů, království sov. Poznáme fenomén vrcholových skal se záhadnými prohlubněmi na temenech a uvidíme ještě divoce meandrující říčky.
Železné hory nejsou horami v pravém slova smyslu, ale v určitých ohledech si se skutečnými horami nezadají. I tady nahlédneme do pralesa, ve kterém rostou jedny z nejmohutnějších stromů u nás. Ale uvidíme také pralouky a jednu z našich krajinářsky nejpůsobivějších přehrad.
V této epizodě seriálu se dostáváme k základnímu archetypu krajiny domova – tou je pestrá mozaika lesů, polí, pastvin, luk, skal, rybníků, potoků a řek, vesnic a roztroušených samot.
- 03.03.2025
-
16:25 - 16:55
