Hořící keř

25. února 1969, pět týdnů od smrti Jana Palacha, se upálil další student, středoškolák ze Šumperku Jan Zajíc, který se po Palachově vzoru označil za pochodeň č. 2. Stejně jako jeho předchůdce se i on hodlal upálit před zraky veřejnosti na Václavském náměstí. Než se mu ale zmítanému v plamenech podařilo dostat na ulici, uhořel v domě, kde se k činu připravoval. Zanechal po sobě nicméně dopis, který svaz studentů v čele s Ondřejem Trávníčkem hodlá dále šířit. Náčelník Veřejné bezpečnosti Horyna obviňuje majora Jireše, že nedokázal včas odhalit Palachovu skupinu „pochodní“. Vměšování Státní bezpečnosti do Jirešova případu je tak již z hlediska závažnosti situace nevyhnutelné. Dagmar Burešová se po váhání rozhodne zastupovat Libuši Palachovou v soudním procesu s poslancem Vilémem Novým, který na mítinku v České Lípě šířil lži o upálení jejího syna. Boj se zdá být předem prohraný, přece jenom ale Dagmar usilovně pátrá po materiálech i svědcích Nového projevu. Teprve až s Nového vazebním spisem se jí do rukou dostává možná jediný trumf, který by před soudem obstál. Zatímco se v horizontu několika měsíců snaží právnička proti nevůli oficiálních orgánů zahájit soudní proces, Libuše Palachová je vystavena neustálému psychickému týrání ze strany tajných služeb, aby svou žalobu stáhla...