Óda na radost

Charlie trpí vzácným onemocněním zvaným kataplexie. Kdykoli ho přemůže silná emoce − vztek, překvapení, strach, ale především radost, ztrácí kontrolu nad svými svaly. Kvůli tomu se rozhodl vyřadit ze svého života všechny silnější citové podněty. Charlie pracuje v knihovně, která skutečně nebývá dějištěm příliš dramatických událostí, jenže právě do té jeho, která je v Brooklynu, se přijde rozejít rozhádaný pár. Partner krásné Francesky doufal, že prostředí knihovny, kde největší hluk dělají obracené stránky knih, ji odradí od toho, aby udělala scénu. To se ovšem spletl. Je to ale právě Charlie, komu se podaří Francesku uklidnit, takže mu žena přijde druhý den poděkovat. Ačkoli Charlie vzdoruje, nakonec je z toho rande, které se velmi dobře vyvíjí až do okamžiku, kdy Franceska pozve Charlieho k sobě domů. Účel návštěvy podá zcela explicitně. V tom momentě Charlie radostí omdlí, spadne ze schodů a skončí s rozbitou hlavou v nemocnici. Přispěchá tam za ním jeho starostlivý mladší bratr Cooper, který také Francesce prozradí, co bylo pravou příčinou jeho náhlé indispozice. Franceska, která podle svých slov „vždy randí s nevhodnými muži“, je k Charliemu neodolatelně přitahována. Je to oboustranné, nicméně Charlie, vědom si svého handicapu, ji vmanévruje do vztahu s Cooperem, aby jí mohl být nablízku aspoň takto. Sám se chce spokojit Francesčinou kolegyní Bethany, s níž se cítí bezpečně, protože ho vůbec nepřitahuje. To ovšem nemůže dlouho fungovat, a když se oba páry rozhodnou strávit společný víkend v penzionu na severu státu, pravé city vyjdou najevo. Charlie se sice málem zabije při nehodě pramenící z jeho nešťastného stavu, ale pádí přes celé město, aby Francesce vyznal lásku. Krátká sekvence uprostřed závěrečných titulků nám pak připomene, že i nejvášnivějším láskám otupí hrot rutina společného soužití, a že Charliemu tudíž ve vztahu s Franceskou nebezpečí nehrozí...