hudební

Réžia: D. Freyer

Když Jessye Normanová a Kathleen Battleová vystoupily 18. března 1990 na pódiu newyorské Carnegie Hall zavanul ve slavné koncertní síni doslova historický vítr, protože až do té doby byl tento prostor poznamenán rasovou segregací, zejména v dramaturgické oblasti. Je zároveň připomenuta událost, kdy v roce 1939 bylo afroamerické operní pěvkyni Marianě Andersonové zakázáno zpívat v Ústavní síni (Constitution Hall) kvůli barvě její pleti. Tehdy dvanáctiletá Jessye Normanová vstřebávala její umělecký životopis, stejně jako hudbu, kterou pak zpívala onoho památného večera společně se svou kolegyní a uměleckou soupeřkou Kathleen Battleovou. Byly to spirituály. Březnový koncert 1990 byl napjatě očekáván a koncertní síň doslova praskala ve švech. To vše z jediného důvodu. Budou dvě slavné primadony proti sobě soutěžit? Ve skutečnosti obě divy zpívaly spolu a přes bouřlivé soupeření spolupracovaly. Kritika i obecenstvo jim vzdaly poctu. Byl to charismatický hudební svátek plný virtuozity a temperamentu. Jessye Normanová ovládla jeviště svým charakteristickým zabarvením hlasu a barevným africkým kostýmem, Kathleen Battleová zas uchvátila nejoslnivější vysokou koloraturou.
Spirituál je černošská duchovní píseň vztahující se ke Starému zákonu (nejčastěji k příběhu vyvedení Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví) nebo k Bibli obecně. Spirituály vznikaly jako projev náboženské víry i touhy po svobodě u amerických ale i afrických černochů. U původních spirituálů zpravidla nebyl znám autor, šlo o lidovou hudbu.