Opera Tosca má velmi dlouhou historii. V roce 1887 napsal jeden z nejslavnějších francouzských dramatiků té doby, Victorien Sardou, divadelní hru se stejnojmenným názvem – La Tosca. Objednala si ji tehdy nejproslulejší herečka a královna evropských jevišť Sarah Bernhardtová. Byla bohatá a nechávala si od největších osobností evropského divadla psát role. Byly to obvykle silné ženské postavy, v nichž mohla naplno rozvinout svůj talent a stavět na odiv své herecké umění. A přesně to byl i případ Tosky.
Je to příběh operní pěvkyně, která svůj život zasvětila umění, a nic jiného ji nezajímalo. Nikdy se nestarala o politiku a společenské dění, jenom o zpěv. Zároveň byla velmi zbožná a Panence Marii nosila do kostela květiny a šperky. Najednou je však vržena do středu politického dění, protože její milý, republikánský liberál Cavaradossi, byl zatčen monarchistickým despotou baronem Scarpiou. Tosca musí zaujmout jasné stanovisko. Nakonec ji okolnosti doženou k tomu, že spáchá vraždu, což je zcela v rozporu s její vírou a přesvědčením i dosavadním, poněkud naivním, přístupem k životu.
Geneze této opery je dlouhá a složitá. Puccini pověřil adaptací Sardouova textu své přátele, libretisty Luigiho Illicu a Giuseppeho Giacosu. Jenže se jim pořád nedařilo proměnit francouzské drama v italskou operu, a po jisté době ztratil Puccini o dílo zájem. Práva k uvedení hry koupil od Sardoua italský nakladatel Riccordi, a rozhodl se adaptací pověřit jiného skladatele, Alberta Francchettiho. Ale ani ten se moc daleko nedostal. Po nějaké době si na hru opět vzpomněl Puccini a pomalu na ní začal pracovat.
Tosca se roku 1900 konečně dočkala premiéry v římském Teatro Costanzi. Naopak autor původního dramatu, Victorien Sardou, sledoval průběh adaptace velmi pozorně. V jednu chvíli uvažoval Puccini s libretisty o tom, že by změnili konec a místo sebevraždy by Tosce napsali velkou árii, v níž by zešílela. Jenže Sardou s tím nesouhlasil. A protože měl jako autor poslední slovo, k této úpravě nedošlo.
„Nakonec se Puccini se Sardouem shodli, že příběh nemůže skončit jinak než Tosčinou smrtí. Výsledné dílo zcela jistě patří k těm nejkrásnějším v celé operní literatuře a je stálicí světového operního repertoáru. Florii Toscu ztvárnily ty největší hvězdy pěveckého nebe, za všechny jmenujme Mariu Calasovou“, říká portugalský muzikolog Rui Vieira Nery, který v operní cyklu Superdiva pravidelně účinkuje, jako odborný poradce.
